« Úvod | Most »

O zlatém střevíčku

scénka se hodí pro každou přležitost a je o Panně Marii. Tuto velmi poučnou legendu jsem přeložila z polštiny a je určena pro ty, kdo pracují s dětmi a chtějí nacvičit pěkné divadlo. Je trochu náročnější, ale děti od čtvrté třídy je mohou dobře zvládnout. Když jsme to s dětmi hráli podařilo se mi sehnat pro roli hudebníčka chlapce, který uměl pěkně hrát na housle a tak divadlo mělo ještě větší efekt.

Hudebníček, Maria, trhovkyně, přítelkyně, selka I, selka II, děvče, klenotník, děti, rolník, mladík, stará žena, žena

Scéna: cesta a u ní kaplička se sochou Panny Marie a dítětem(v pěkném plášti), květy, bokem kamen.

Po cestě přechází hudebníček a hraje písničku k Panně Marii, prochází kolem.

Prochází stařenka, zastaví se, pomodlí se modlitbu Zdrávas Maria a jde dál.
Stejně probíhají děti ze zpěvem. Zastaví se, zahrají si zlatou bránu, jedno děvčátko se odpojí nasbírá květy Panně Marii, děti jí utíkají a volají na ni.
Pak prochází rolník, jde s pole, v ruce nese kosu a povzdechne si.
Žena s nůší jde na trh.


Maria ( schází z kapličky, bere otrhaný plášť a usedá na kámen, dítě chová v náručí) zpívá malému Ježíši písničku: (nápěv: Večer nad krajem se skláněl)

Synáčku můj boží, jak na tom světě smutno je,
Tak dlouho už tu stojím, nikdo ke mně nepřijde.
V srdci všechny lidi nosím, prosím za ně každý den,
Někdo krátké slůvko utrousí a hned zase jde.

Ježíši Synu můj, Ježíši při nich stůj.

Říká ustaraně: A tak chodím širým světem, po všech cestách vesnic, měst. A marně čekám, že v nich láska začne kvést

Říká: spi děťátko, synáčku můj.
Vše utichá, usíná a nad námi boží ochrana
Sladké krásné sny si nech zdát,
duhoví motýl si s tebou bude hrát.

Hudba ukolébavky na varhánky

Trhovkyně: jde po cestě s přítelkyní, táhne vozík nebo velké tašky a zastavuje se před sedící ženou.
Říká:Můj muž má půjčit městu půl miliónu korun, na novou radnici. Ale já s tím nesouhlasím, to není dobrý obchod, dokud nám zastupitelstvo nenabídne pěknou zástavu například městský lesík a rybníček. Na tom je možné dobře vydělat.

Maria s prosícím výrazem ve tváři: dobré paní, prosím vás přes milosrdenství Boží, pomozte mi a mému synáčkovi a sebe zachráníte.

Trhovkyně: Cože , co to pleteš ženská?

Maria: Prosím jen o střechu nad hlavou, pro mě a mé děťátko, naše chatrč je bez dveří, bez oken, fouká do ní a prší.

Trhovkyně: Podívejme se ! Čeho se vám zachtělo! Nejmenší bydlení stojí aspoň 100.000,- . To je hodně peněz. Taková částka se nedává jen tak, za Pán Bůh zaplať! Za slušný úrok, to ano, aby byl nějaký zisk a penízky se nastřádaly.

Maria:… a když se za vás budu modlit a přimlouvat u Boha?

Trhovkyně se směje: Ale to jsou nejisté výdělky! Nepleťte mi hlavu ženská, já mám teď jiné starosti. Musím dobře prodat! Nezdržujte mě. Ale zítra, jak se budu vracet a jestli obchod půjde, dám vám nějakou tu korunu.

Pomale odchází

Přichází selky, pokud možno v lidových krojích

Selka I: Říkám vám sousedka, o té svatbě se musí mluvit všude.

Selka II: Ano, ano. Celou farnost na tu svatbu pozveme.

Maria: Prosím vás dobré ženy, přes milosrdenství Boží, zachraňte mě i mé dět’átko z velké bídy a sebe tak zachráníte.

Selky: Cože, co říkáš?

Maria: Prosím o teplou košilku pro mého synáčka a plášť pro mě. Podívejte můj šál je už prodřený, je samá díra. Déšť a vítr nás trápí.

Selka II.: Nějak moc bys toho chtěla. Jak bychom k tomu přišli, kdybychom měli každému dávat teplé oblečení!

Selka I: Dneska je těžká doba. Člověk se musí pořádně snažit, aby vydělal nějakou korunu. Musí se nejprve postarat o sebe, pak o ostatní.

Maria: …a jestli vám svou modlitbou a přímluvou pomohu?

Selka II.: Nepotřebujeme pomoc od cizích, poradíme si sami. Možná po svatbě, jestli tě ještě potkám, to ti pomůžu. Otočí se k selce I Co myslíte bude ve stodole dost místa? Nebude tam na tanec moc těsno?

Selka I: Nekoupila jsem zlatý čepec a hedvábnou kordulku. Musíme nechat ušít alespoň jednu z tenkého materiálu.

Selka II.: Ano, ano jedna určitě musí být s tenkého prvotřídního materiálu. O naší svatbě si musí povídat celé okolí.
Odchází

Děvče : přibíhá, poskakuje si, točí se. To bude zábava. Všechny kamarádky slíbily, že přijdou a chlapci též si tuhle příležitost nenechají ujít. Och bude to tanec a zábava až do rána.

Maria: Prosím tě děvče přes milosrdenství Boží, pomoz nám v našem těžkém údělu. Mě i mému děťátku a sobě tím pomůžeš z velkého nebezpečí.

Děvče: Co to říkáš žebračko?

Maria: Prosím o kousek chleba pro mě a trochu teplého mléka pro mého synáčka.Už dlouho jsme nic nejedli, máme hlad, slituj se.

Děvče: Nechte mě být. Sama potřebuji peníze.

Maria: …ale moje modlitba a přímluva zmohou hodně.

Děvče: zmůžou nebo nezmůžou, kdo ví? Přijďte zítra. Jestli něco zbude po hostech, dám vám. Teď nemám čas, spěchám. Musím všechno hezky připravit. Odcházejíc : bude výborná večeře a zábava až do samého rána!

Maria: Ach, můj synáčku jediný trpět musíš bez viny, srdce lidská jsou z kamene, žádného slitování. Marná tvoje námaha a utrpení, lidská srdce zůstaly, jak nerozbitné skály.

Hudebníček: přichází, hraje a všímá si Panny Marie sedící u cesty . Ó nejsem sám- smeká klobouk v úklonu. Promiňte Matko, snad jsem nevzbudil vaše děťátko. Jaký já jsem buran. Málem bych prošel kolem vás a vůbec si vás nevšimnul. To jsem celí já. Jak začnu hrát nebo zpívat, to Boží svět kolem sebe nevidím. Nakloní se k Marii a prohlíží dítě. Jaké vy máte krásné děťátko matičko. Ale vy nuzně vypadáte. Máte hlad a já vám nemůžu nijak pomoci. Sám nemám nic ani jídlo, ani střechu nad hlavou. Nemám nic krom housliček.

Maria: O, jak ty jsi bohatý!

Hudebníček: Matičko, co říkáte! Já, bohatý? Vždyť vám nijak nemůžu pomoci! Nic vám dát. Jen tuhle písničku. Možná se jí děťátko potěší. Přijměte matičko, co vám může darovat chudý hudebníček.

Hudebníček začne hrát.

Maria: Podívej, jak se synáček usmívá. Tvoje písnička mu přinesla krásné sny. Tvůj dar je větší než všechny poklady světa. Poděkuj Pánu Bohu za ten dar, který máš ve svém srdci. Budu se za tebe přimlouvat, aby tě Bůh vždycky dařil požehnáním.

Hudebníček: Copak ta krátká chvíle a skromná písnička si zaslouží nějakou odměnu?

Maria: Kdybys věděl, jak milá je Pánu Bohu tvoje dětská víra a prostota…. A nyní přijmi ode mě tento dar – bude ti potřebný. Já vím, co to znamená chudoba. Tady, vezmi si tento střevíček ( Maria vytahuje zlatý střevíček ) a nech si ho. Možná ti pomůže, když ti bude nejhůř.

Hudebníček: Matičko! Já jsem vám nehrál pro odměnu! Jak chceš chodit s jedním střevíčkem na noze?

Maria: Dělej to, co ti říkám, protože to je Boží vůle. A teď jdi kam tě osud povede. Bůh tě opatruj, Hudebníčku.

Hudebníček: Jakási divná sila mě nutí poslechnout. Beru tvůj dar na památku té krásné chvíle s tebou, matičko. Srdce mi říká, že nedělám chybu, když od tebe přijímám tento dar. Ať Pán žehná tobě i tvému děťátku.

Odchází a znovu hraje

Melodie



II OBRAZ

Kaplička jak na počátku. Socha Marie z děťátkem v náručí (pěkný plášť).

Hudebníček: ( přichází ) prošel jsem daleké kraje, hory i lesy. Vracím se chudý jak kdysi. Celým mým majetkem jsou jen tyto housličky a maličký střevíček, který mi dala na památku mladá , chudá matka. Možná ho budeš potřebovat až ti bude nejhůř – řekla.

Přichází selky: Pospěš si, křtiny mají být na ranní mši.

Selka II: Říkám vám sousedka, dárek od kmotra se nemá dávat jen tak rukou, ale je třeba ho mít v nějaké malé památce. Říkají, že největší štěstí přináší ve střevíčku. Tak jsem koupila jeden pár, do jednoho jsem vložila peníze, no a co se stalo! V tom spěchu jsem je zapomněla. A teď je už moc pozdě se vrátit!

Selka I.: Možná ještě nějaký střevíček seženeme.

Selka II.: (rozhněvaně) To si myslíte, že tu na cestě stojí nějaké boty? Tady přece není žádný jarmark! Ale, dívejte se támhle ten člověk si prohlíží nějaký malý střevíček, možná nám ho prodá.

Selka I. : Hej, ty tam, pojď blíž! Vidím, že máš střevíček! Neptám se, kde jsi ho vzal i když je mi to nějaké podezřelé, ale protože ho právě teď potřebuji, koupím ho od tebe. Dám ti za něho 1.000,- . Jen mi ho ukaž?

Hudebníček: Ten střevíček není na prodej.

Selka I.: Ne, a proč?

Selka II.: 1000 korun to je slušná cena za jeden škrpál. Ber!

Selka I. : Co na tom střevíčku máš?

Selka II. : Víc ti nedám!

Hudebníček: (zamyšleně) Ty peníze by se mi teď hodily.

Vbíhá děvče: Podívejme, jaký obchod na cestě! Co to máš chlapče? (zvědavě)

Selka I.: Ale nic.

Selka II.: (pohrdavě a bez zájmu) Jakýsi malí střevíček.

Selka I.: Mlčte!

Děvče: Kolik nabízíte za ten střevíček?

Selka II.: 1000.-

Děvče: Co ? 1000,- za ten malí střevíček? Ukažte mi ho!

Hudebníček: pět set, pět set…no, opravdu nevím, opravdu. Je mi líto ho prodat.

Děvče: Ukaž? Bere střevíček a prohlíží si ho. To není kůže, on je z pravého zlata! To je pravdivé zlato!!

Selka I. : Ze zlata?

Hudebníček opakuje s údivem: Ze zlata? Té chudé matičky???

Selka II.: Já jsem si toho přece už dávno všimla! Proč jste mi zkazili ten dobrý obchod!!!

Hudebníček: Ten střevíček? Že by byl zlatý ? Mýlíte se! Darovala mi ho matka sedící s děťátkem u cesty. Byla chudá stejně jako já. Darovala mi ho za to, že jsem zahrál jejímu děťátku písničku.

Děvče : Nech toho vysvětlování! Hned se přesvědčíme. Zavoláme klenotníka. On nejlíp posoudí jestli je nebo není ten střevíček ze zlata.

Odchází pro klenotníka

Hudebníček: I kdyby byl zlatý, tak vám ho stejně neprodám za žádnou cenu! Je to cenná památka se zaslíbením, že mi má pomoci, když mi bude nejhůř.

Přichází děvče s trhofkyní

Děvče: Podívejte to je ten chlapec. Podívejte a posuďte! Je ten střevíček ze zlata nebo není?

Klenotník: Moment, hned se podívám. Odkud máš ten střevíček? Mluv!

Selka II.: Od chudé ženy sedící při cestě! Tak to říkal.

Klenotník : Za co jsi ho dostal?

Děvče: Na housle zahrál píseň matce a jejímu dítěti! To nám tu tvrdil.

Klenotník: Otázkou je, kdo tomu uvěří? Já tedy ne! Střevíček je z ryzího zlata… milion by bylo málo. Taková drahocenná věc darovaná chudou ženou, za jednu písničku? To je podezřelé!

Děvče: Od začátku se mi to též zdálo divné.

Klenotník: Jen počkej, hned tě dovedeme ke starostovi a ten tě předá policii. Tam řekneš odkud ten střevíček máš!

Selky a děvče ho chtějí odvést, Hudebníček se ohlíží po kapličce a ukazuje na figuru.

Hudebníček: Podívejte ta matka u cesty jí byla úplně podobná.

Klenotník: Ušetři nás těch hloupých výmluv. Snad ještě nechceš tvrdit, že tahle dřevěná socha ti darovala zlatý střevíček!

Selka I.: Nic mu není svaté, dokonce Matku Boží plete do svých lží!

Děvče: Rychle, rychle, ty zloději, pojď s námi a vymysli si něco lepšího, jestli chceš, abychom ti uvěřili.

Hudebníček: Prosím, věnujte mi ještě chvilku. Chtěl bych se před tou sochou pomodlit. Věřím, že mě Matka Boží vyslechne a vysvobodí z toho neštěstí.. Kleká si a modlí se : Milosrdná Matko, ochránkyně všech, kdo tě prosí o pomoc, zachraň mě v této těžké hodině, vydej svědectví o pravdivosti mých slov a obětuji ti celí svůj život.

Socha mlčí

Děvče: ( posměšně) tvá modlitba nějak nepomáhá.

Selka I.: Děláš si z nás legraci nebo co? Dřevo je dřevo, nepromluví. A tobě zlodějíčku už nic nepomůže!

Klenotník: Zbytečně ztrácíme čas na tvé divadýlko !!!

Hudebníček: Dejte mi ještě malou chvilku. Maria mi pomůže, jsem si jistý. Zahraji jí tu píseň, co jsem kdysi hrál chudé matce.

Hudebníček hraje mariánskou píseň

Maria: zlehounka se sklání k Hudebníčkovi. Podívej, synáček se usmívá! Má radost jako kdysi. Děkuji ti! Tou písní jsi uctil Boha a potěšil srdce mé i mého syna. Potřebuješ pomoc. Ach Hudebníčku, dobře vím, co je to utrpení! Věř, že ti chci pomoci. Zde máš i můj druhý střevíc. Podává druhý střevíc.

Selka II.: Socha promluvila!
Děvče: Podívejte se ! Naklonila se k němu!

Klenotník: Dala mu druhý střevíček!

Selka I. : Maria vydala svědectví!!!!!

Hudebníček hraje na housličky

Schóla zpívá

16.11.2008 20:37:57 | stálý odkaz
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se