« Úvod | O přátelství »

Jak voní Bůh?

a opět jeden moudrý příběh k zamyšlení....



Krátce po narození bratříčka, prosila malá Saša  rodiče, aby ji nechali samotnou s miminkem.
Rodiče měli strach, že jak většina čtyřletých dětí žárlí na svého bratříčka a tak se báli, že by mu mohla ublížit.
Nic však nenasvědčovalo tomu, že by Saša žárlila. Velmi citlivě se starala o svého mladšího sourozence a stále náléhavěji prosila rodiče, aby ji dovolili zůstat osamotě s bráškou. Rodiče se tedy dohodli, že to  malé pečovatelce dovolí.
Když se to Saška dozvěděla byla široko daleko tím nejšťastnějším dítětem. Hned šla do pokoje kde malý spal a zavřela  za sebou dveře. Ale i přes její snahu se dveře nedomkly, takže do pokoje
bylo dostatečně vidět. Zvědaví rodiče pozorně sledovali, co se bude dít. Saška potichounku došla k postýlce sourozence sklonila se blizoučko k jeho tvářičce a šeptla:

"Maličký, pověz mi,  jak voní Bůh? Já to začínám zapomínat..... " 

Zapomínat je normalní. Já říkám a určitě už to každý slyšel- zapomínání nebolí, jen se při něm člověk hodně nachodí. Jen kéž bychom měli hodně trpělivosti "aspoň se nachodit" čili hledat.

18.05.2009 21:24:04 | stálý odkaz
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se